♥ Every women needs a man, that will ruin their lipstick, and not their mascara.

Květen 2010

Anketa

23. května 2010 v 16:24 | aylinka
http://aylinka.blog.cz

Lajka západosibiřská

21. května 2010 v 16:09 | aylinka
Západosibiřská lajka má vyrovnaný, živý charakter. V domácím prostředí jsou klidné, nenáročné a velmi čistotné. Ve vztahu k dětem milé a opatrné.


ANGLICKÝ NÁZEV:
Laika Zapadno-Sibirskaia

PŮVOD:
Původním domovem lajek byl severní Ural a západní Sibiř.Bylo to jediné plemeno loveckých psů se kterým se zde odpradávna lovili soby, losy, medvědi, kuny, soboly, veverky.Hlídali obydlí, sobí stáda na pastvě, zapřahali se do saní.
Rázů lajek bývalo mnoho.Podle standartu z roku 1959se považují za čistokrevná čtyři plemena : rusko - evropské, karelo - finské, západo - sibiřské, východo - sibiřské.
V životních podmínkách obvyklých pro lajky (silné mrazy, skromná potrava ) se u jejich organizmu vypracovala ochranná přizpůsobivost např. vysoká stravitelnost potravy, rozmnožování jednou ročně, menší počet štěňat ( 3 - 4 ) a termoregulace specifická pro severská plemena.

POPIS:
Západosibiřská lajka je silný, suchý, střední velikosti pes.
Kostra je dobře vyvinutá, ne masivní a hrubá, osvalnění silné, dobře vyvinuté.
Hlava je suchá, ve stavbě podobná rovnoramennému trojuhelníku, morda dlouhá, zaspičatělá, přechod od mozkové části k mordě pozvolný, málo znatelný.
Pysky jsou suché, dobře přilehlé. Slechy stojící, vysoko nasazené, zašpičatělé.Oko oválné, šikmo položené, tmavé barvy.Zuby bílé, velké - zkus nůžkový.
Krk je svalnatý, suchý, kohoutek výrazný.
Hrudník je dobře vyvinutý, hřbet pevný, rovný, bedra krátká, pružná. Záď široká, osvalená, mírně spáditá.

VÝŠKA:
V kohoutku
u psů 53-63 cm,
pro feny 53-61 cm.

VÁHA:
18-23 kg

SRST:
Je tvrdé, rovné s vyvinutou podsadou, krycí srst je přímá (rovná), hrubá. Na hlavě, slechách a přední straně končetin je srst krátká. Na kohoutku, krku a zadní části končetin je delší a tvoří na krku límec, na zadních částech končetin praporce. Barva srsti je rozmanitá, bílá, pepř a sůl, červená a šedá ve všech odstínech. Přípustná je i černá, strakatá s plotnami uvedených barev.

CHARAKTER:
Západosibiřská lajka má vyrovnaný, živý charakter. Typický pohyb je krátký klus s přechodem do cvalu.

PÉČE:
Výchovou je potřeba začít od štěněte. Lajky si vytváří velký vztah k vůdci. Na ostatní lidi nejsou vůbec agresivní.V původní domovině pes který napadnul člověka byl okamžitě utracen, takže do chovu se dostali jen bezkonfliktní jedinci.
Na krmení nejsou náročné, vyžadují minimální údržbu (tzv. samočistící srst ).
Lajky se uplatňují při lovu losů, černé zvěře, severských a evropských sobů, mývalů a rysů. S lajkami se chodí na bažanty, tetřevy a vodní ptactvo.

VYUŽITÍ:
Vyznačují se dobrým slíděním, dobře sledují stopu zraněného zvířete a po dostižení hlasitě oznamují. Při pronásledování zvěre často zaběhnou daleko z doslechu. Mají však dobrou orientaci a sluch a i v neznámém terénu se vždy vrací ke svému pánovi.
Kromě loveckého využití mohou i tahat sáně, doprovázet pána na běžkách, kole. V domácím prostředí jsou klidné, nenáročné a velmi čistotné. Ve vztahu k dětem milé a opatrné.






Landseer

21. května 2010 v 16:03 | aylinka

Popis : Landseer je silný pes se širokou, masivní hlavou s vyznačeným týlním hrbolem a stopem. Má hnědé až tmavohnědé středně velké oči, trojúhelníkové uši, pevný, rovný a široký hřbet a širokou zakulacenou záď. Silný, dolů nesený ocas, pevné osvalené končetiny a hustá, polodlouhá hladká a jemná srst podtrhují majestátnost jeho postavy. Základní zbarvení psa je vždy čistě bílé s černými plotnami na trupu a hřbetě. Krk, hrudník, břicho, nohy a ocas jsou vždy bílé. Hlava je pro landseera typickou maskou zbarvena černě s bílým čenichem zakončeným symetrickou černou skvrnou. Výškou v kohoutku u fen vyšší než 67 cm a u psů pak nad 72 cm patří landseer mezi největší plemena vůbec.

Landseer je silný, vzhledově neobyčejný, k lidem přátelský a věrný pes. Díky svému původu a vývoji je tento pes velmi samostatný a sebevědomý. Vyžaduje trpělivou, citlivou, ale hlavně důslednou výchovu. Ke své rodině je velmi přítulný a roztomilý. Mazlí se stejně rád jako kterákoli společenská plemena, k mazlení často vybízí mávnutím mohutné tlapy nebo energickým drcnutím. Landseer vychází dobře s dětmi. I psi, kteří nikdy s dětmi nežili, je snášejí přátelsky a trpělivě. Pokud je jejich malí kamarádi příliš obtěžují, vyhledají si klidné místečko, kam se uchýlí.

Landseer byl původně rybářským psem. Miluje proto vodu a plavání je pro něj životně důležité. Mnozí psi plavou jednoduše pro radost, jiní chtějí z vody aportovat klacíky a jiné předměty. Další do vody následují své rodiny se zřetelnou starostí o ně, kterou neustále projevují. Skvělé plavecké schopnosti těchto psů podporuje z velké části jejich nepromokavá srst, dobře promaštěná, jakož i mohutné plovací blány mezi prsty končetin. Díky tělesným vlastnostem a vlohám je toto plemeno stejně jako novofundlandský pes ideální pro záchranné práce a další vodní sporty.

Po období oblíbenosti přišla doba zapomenutí. Na přelomu 20. století začal landseer mizet z očí veřejnosti. Do I. světové války se udržoval v Německu a ve Švýcarsku. Během válečných let se situace zhoršila a v roce 1917 se narodila poslední čistokrevná štěňata. V zájmu zachování chovu byla poslední fena Bella Donna v.d. Lärchenau kryta maďarským kuvaszem Baldurem v.d. Gifthütte. Z potomků z tohoto spojení vzešel v roce 1929 pes Primus v. Adlergarten, anatomicky správný, avšak nedosahující správné výšky. Byl použit ke krytí a ze spojení vzešel pes Paseha v.Gothensitz, jehož pomocí se udržela chovná základna v Německu, Rakousku a Švýcarsku.

Díky několika nadšencům se podařilo udržel chov landseerů i během II. světové války. V Německu bylo v letech 1940 až 1946 zapsáno 30 vrhů se 137 štěňaty. Ve Švýcarsku pak došlo k oživení chovu v 50. letech tohoto století. V této době došlo také k několika regeneračním pokusům a to prostřednictvím novofundlandských psů. Odchovy sice budily pozornost, bylo však zřejmé, že původní standard novofundlandského psa požadovanému exteriéru landseera neodpovídá. K oživení chovu bylo proto použito rovněž svatobernardských psů a pointrů.

Výskyt : Za zemi původu landseera se považuje Anglie. Žili s lidmi jako strážci selských usedlostí,
pracovali jako řezničtí a tažní psi. Žili skromně a kynologové o ně nejevili zájem. Tyto psy sebou dovezli osadníci a rybáři po roce 1620 na Newfoundland, kde se křížili s domorodými psy. Výsledkem byli skvrnití psi mohutné postavy. Zde také získali vynikající schopnost k práci ve vodě a byli obecně označováni jako "novofundlandští psi". Když potom po roce 1780 námořníci dováželi zpět do Anglie černobílé psy z Newfoundlandu, stal se nejeden selský pes přes noc novofundlanďanem.


Leonberger

21. května 2010 v 15:56 | aylinka
Leonberger je velice citlivý, tvrdé výchovy u něho vůbec není zapotřebí, vychovávejte ho raději harmonicky, i tak rychle přijde na to, co od něho chcete. Jako společník je příjemný a přátelský. Je také poslušný a nebojácný ve všech situacích života.


ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Leonberger

PŮVOD:
Leonberger vznikl na konci 30. a počátku 40. let 19. století, kdy městský radní Leonbergru, který se rozkládá blízko Stuttgartu, zkřížil fenku černého Newfoundlanda se psem z klášterní nemocnice St. Bernarda, který se jmenoval Berry. Později byl ještě přikřížený Pyrenejský horský pes. Výsledkem byli velmi velcí psi, převážně s dlouhou a bílou srstí. Essigovým cílem bylo vytvořit psa, který by měl vzhled vlka. Lev je totiž heraldickým či erbovním zvířetem města Leonberg. První psi, kteří byli skutečně nazvaní Leonbergři, se narodili v roce 1846 a měli v sobě zakomponovány ty nejlepší vlastnosti a kvality plemen, ze kterých pocházeli. Jen o nedlouho později byli tito psi po světě prodání jako charakteristické symboly města Leonbergu. Na konci 19. století byl Leonberger držený Baden-Wurttembergu, jako preferovaný farmářský pes. Jeho slídicí a ostatní schopnosti byly velice chváleny. V obou světových válkách a během chudého povále čného období se počty tohoto plemene velice zredukovaly. V současnosti je Leonberger vynikajícím rodinným psem, který s přehledem plní všechny požadavky moderního života.

POPIS:
Leonberger je slídící, rodinný a společenský pes.
Leonberger byl v závislosti na svém původním zaměření je velký, silný, svalnatý, navíc elegantní pes. Je charakteristický svojí vyváženou postavou a určitými klidem či tichostí, navíc s docela živým temperamentem. Zvláště psi jsou mohutní a silní. Výška v kohoutku je k délce jeho těla v poměru 9:10. Hloubka hrudníku tvoří téměř 50% jeho výšky v kohoutku. Hlavu má spíše hlubší, než širokou, a spíše podlouhlou, než zavalitou. Délka čenich je k délce jeho lebky v poměru 1:1.Kůži má všude dobře přiléhající a bez vrásek. Lebka je při pohledu z profilu a ze předu mírně klenutá. Stop je definovaný mírně, ale zato zřetelně. Nos má vždy černý. Čenich má dosti dlouhý, nikdy není zakončen do bodu, nosné most je stejně široký a velmi mírně klenutý, tzv. Římský nos. Rty má dobře přiléhající a černé, růžky rtů jsou uzavřené. Čelisti jsou silné. Líce jen mírně vyvinuté. Oči jsou světle hnědé nebo tmavě hnědé, středně velké, oválně tvarované, nejsou posazené hluboko, ani nevyčnívají, nejsou posazené ani blízko, ano daleko od sebe. Uši má vysoko posazené, svěšené, středně velké, jsou masité a visí blízko u hlavy. Krk je v mírném klenutí až ke kohoutku, je spíše dlouhý, než zavalitý, a je bez laloku. Kohoutek je zvláště u pasů dobře vyslovený. Záda má pevná, rovná a široká. Bedra jsou široká, silná a dobře svalnatá. Hruď má širokou a hlubokou, dosahuje přinejmenším k loktům, je spíše oválného tvaru. Břicho má jen mírně podkasané. Ocas je velmi dobře vybavený, v klidu visí přímo dolů, v pohybu je jen mírně zakřivený a pokud je to možné, neměl by být nošený nad linií zad. Končetiny jsou velmi silné, a to obzvláště u psů. Přední končetiny jsou rovné, paralelní a ne příliš blízko u sebe. Ramena má dlouhá, svažující se a dobře svalnatá. Lokty jsou blízko u těla. Spěnky má pevné, při pohledu z předu jsou rovné, při pohledu ze strany jsou téměř vertikální. Přední tlapky má rovná a zakulacené s těsnými a dobře klenutými prsty, a černými polštářky. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu jsou paralelní a nestojí příliš blízko u sebe. Hlezna i tlapky nejsou otočené dovnitř, ani ven. Stehna má dosti dlouhá a silně svalnatá. Zadní tlapky jsou rovně postavené a jen mírně podlouhlé, s klenutými prsty a černými polštářky. Chůze je dobře prodloužená, s dobrým pohonem od zadečku, při chůzi nebo klusu se při pohledu zepředu a zezadu končetiny pohybují rovně.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 72 až 80 cm.
Fena má v kohoutku 65 až 75 cm.

VÁHA:
Leonberger váží v rozmezí 60 až 80 kg.

SRST:
Leonberger má středně měkkou nebo hrubou srst, dosti dlouhou a dobře přiléhající, nikdy rozdělenou, navzdory husté podsadě je linie celého těla dobře zřetelná. Srst je rovná, nepatrné zvlnění je povolené, na krku a na hrudi je především u psů zformovaná do hřívy. Na předních stranách končetina a na kalhotkách je srst viditelně zpeřená.
Zbarvení je lvově žluté, červené, načervenalo hnědé, také pískové (světle žluté, krémové), a všechny jejich kombinace, vždy s černou maskou. Černé konečky chlupů jsou povolené, černé zbarvení však nesmí být základním zbarvením psa.

CHARAKTER:
Leonberger je jako rodinný pes příjemným partnerem pro současné domovy a životní podmínky. Je významný pro svoji zřetelnou vlídnost a přátelskost k dětem. Není ani plachý, ani agresivní. Je velice citlivý, tvrdé výchovy tedy není vůbec zapotřebí, vychovávejte ho raději harmonicky, i tak rychle přijde na to, co od něho chcete. Jako společník je příjemný a přátelský. Je také poslušný a nebojácný ve všech situacích života.
Zde jsou zvláštní požadavek trvalého a ustáleného temperamentu:
1.)sebejistota a vznešená vyrovnanost,
2.)střední temperament, který zahrnuje hravost,
3.)ochota být poddajný,
4.)dobrá kapacita pro učení a pamatování,
5.)necitlivost ke hluku.

PÉČE:
Leonberger má srst, jenž vyžaduje pravidelně kartáčovat a česat. Ouška a zvukovod udržujte čisté. Mějte na paměti, že mladý Leonberger rychle roste, proto mu dopřávejte kvalitní stravu. Během svého mládí se také nesmí příliš unavit.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Leonberger se průměrně dožívá 11 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.

VYUŽITÍ DNES:
Společník.


Lhasa Apso

21. května 2010 v 15:50 | aylinka
Lhasa není jen gaučový povaleč,je to nesmírně příjemný společník do pohody i nepohody.Rád sportuje,miluje pohyb a hlavně-nezkazí žádnou legraci.


ANGLICKÝ NÁZEV:
Lhasa Apso

PŮVOD:
Země původu: Tibet

POPIS:
CELKOVÝ VYHLED: Souměrný, pevný, bohatě osrstěný pes.
HLAVA A LEBKA: Hlava je bohatě osrstěná, srst přepadá přes oči, dobrý vous a knír. Lebka je mírně úzká, za očima se svažuje, není zcela plochá, ale ani kulatá, či ve tvaru jablka. Obličej je rovný, se středně vyznačeným stopem. Nos je černý. Čenichová partie je cca 4 cm dlouhá, nikoliv však kvadratická, délka nosu po stop je zhruba jednou třetinou celkové délky hlavy.
OČI: Tmavé, středně velké, posazené dopředu. Oválné, ani velké a plné ani malé a vpadlé. Nahoře ani dole nesmí být viditelné bělmo.
UŠI: Zavěšené, bohatě osrstěné.
MORDA: Horní řezáky se těsně dotýkají zadní strany dolních řezáků, tzv. obrácený nůžkový skus (těsný předkus). Řezáky mají být v široké a co možná nejrovnější linii,žádoucí je plnochrupost.
KRK: Silný a dobře klenutý.
PŘEDNÍ BĚHY: Lopatky posazené dost dozadu. Přední běhy rovné, bohatě osrstěné.
TRUP: Délka od ramenního kloubu k hrbolu pánevní kosti je větší než kohoutková výška. Žebra dobře klenutá. Rovný hřbet, silná bedra. Celkově souměrný a kompaktní.
ZADNÍ BĚHY: Dobře vyvinuté s dobrými svaly. Dobré zauhlení. Bohaté osrstění. Hlezna při pohledu zezadu souběžná a ne příliš blízko u sebe.
TLAPKY: Kulaté, kočičí s pevnými polštářky. Dobře osrstěné.
POHYB: Uvolněný, bezstarostný.
OCAS: Vysoko nasazený, vysoko nesený přes záď, nikoliv však ve formě háku. Často mívá na konci uzlík. Je bohatě osrstěn.

POVAHA a POHYB:
Čilý, neohrožený, ale poněkud se stranící cizích lidí. Veselý, sebevědomý.
Pohyb je uvolněný, bezstarostný.

VÝŠKA:
Ideální výška 25,4 cm v kohoutku pro psy, fenky o něco menší.

VÁHA:
neuvedeno

SRST:
Pouze mírná podsada. Krycí srst dlouhá, hustá, rovná, hrubá - ani vlnitá ani hedvábná.
Barva a znaky: Zlatá, písková, medová, tmavě šedá, břidlicová, kouřová, particolor, černá, bílá, hnědá. Všechny barvy jsou stejně hodnotné.

VADY
Jakýkoliv odklon od výše uvedených bodů je považován za vadu a důležitost s jakou je tato vada posuzována, by měla být v přímé závislosti na stupni této vady.

CHARAKTER:
CHS CORAZOR BOHEMIA: "Lhasa není jen gaučový povaleč,je to nesmírně příjemný společník do pohody i nepohody. Rád sportuje,miluje pohyb a hlavně-nezkazí žádnou legraci. S našimi lhasáčky nebyli nikdy žádné problémy,vždy se chovali vzorně,jak se na správně vychovanáho psíka patří.Není pravda,že Lhasa je zlý,je jen svůj a záleží na každém majiteli,jak si svého psíka vychová..."

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
12 až 14 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.

VYUŽITÍ DNES:
Společník.



Lundehund

20. května 2010 v 19:55 | aylinka
Norský lundehund (Norsk Lundehund, Norwegian Lundehund) je velice živý, čilý, aktivní. Je to ostražitý a pohotový pes. Je charakteristický svými více prstými tlapkami.


ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Norwegian Lundehund; nor.: Norsk Lundehund; čes.: Norský lundehund

PŮVOD:
Norský lundehund (Norsk Lundehund, Norwegian Lundehund) je díky svým anatomickým zvláštnostem přizpůsobený k lovu papuchalků a alkounů na příkrých skalách kolem fjordů a podél pobřeží.

POPIS:
Norský lundehund (Norsk Lundehund, Norwegian Lundehund) je malý pes, špicovitého typu, obdélníkového formátu. Je velice pružný a ohebný. Jeho morfologické charakteristiky jsou různorodé v závislosti na jeho pohlaví.
Hlavu má ostře řezanou, střední šířky, klínovitě tvarovanou. Lebka je mírně kulatá, s výraznými superciliárními oblouky. Stop je výrazný, ne však nijak nadbytečně. Čenich má středně dlouhý, klínovitého tvaru, nosní most je mírně konvexní. Oči má mírně šikmo posazené, nevyčnívají, duhovka je žluto hnědě zbarvená. Uši má středně velké, trojúhelníkovitě tvarované, u základu široké, jsou nošeny vztyčené a jsou velmi pohyblivé. Krk je středně dlouhý, ostře řezaný, dosti silný, s dobře vybaveným límcem. Tělo má obdélníkový tvar. Linie těla je rovná. Záda má rovná, bedra mírně skloněná. Hruď je dlouhá, středně široká, relativně dobře snížená a prostorná. Břicho má mírně vypracované. Ocas je vysoko posazený, středně dlouhý, je hojně pokrytý srstí, avšak bez "vlajky". Přední končetiny má mírně zahnuté. Předloktí jsou rovná. Přední tlapky jsou oválně tvarované, natočení mírně ven, mají nejméně 6 prstů, na každé tlapce je 8 polštářků. Pozice zadečku je poněkud blízko. Stehna má silná a svalnatá, hlezna jsou mírně hranatá. Zadní tlapky jsou oválně tvarované, otočené trochu ven, mají nejméně 6 prstů, z nichž 4 musí dosahovat na zem, na každé tlapce je 7 polštářků, prostřední je pro svoji velikost nejdůležitější. Chůze i pohyb jsou lehké a pružné.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 35 až 38 cm.
Fena má v kohoutku 32 až 35 cm.

VÁHA:
Pes má průměrnou hmotnost 7 kg.
Fena má průměrnou hmotnost 5 kg.

SRST:
Norský lundehund (Norsk Lundehund, Norwegian Lundehund) má hustou, hrubou a měkkou podsadu. Na hlavě a předních částech končetin je srst krátká, hojnější je na úrovni krku, stehenních svalech a ocasu, který je však bez vlajky.
Zbarvení je vždy v kombinaci s bílou: Je v odstínech od červené po srnčí, srst je více či méně kropenatá, s chlupy na konci černými. Černé. Šedé. Bílé s tmavými záplatami. Dospělý jedinec má obvykle více černě zbarvených konečků chlupů, než mladší jedinec.

CHARAKTER:
Norský lundehund (Norsk Lundehund, Norwegian Lundehund) je velice živý, čilý, aktivní. Je to také ostražitý a pohotový pes. Je charakteristický svými více prstými tlapkami.
PÉČE:
Norský lundehund (Norsk Lundehund, Norwegian Lundehund) má srst, jenž nevyžaduje příliš mnoho péče, v období línání ji však pravidelně kartáčujte a nezapomínejte ji udržovat čistou. Také drápky pravidelně zastřihávejte.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Norský lundehund (Norsk Lundehund, Norwegian Lundehund) se průměrně dožívá 12 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec papuchalků a alkounů.

VYUŽITÍ DNES:
Společník.




Lvíček

20. května 2010 v 19:47 | aylinka
Petit chien lion (Lvíček) je malý inteligentní pes, veselý, živý a velice bystrý,celkově působí statně, je dobře stavěný, tělo má krátké a harmonicky vyvážené.



ANGLICKÝ NÁZEV:
Angl.: LOWCHEN (LITTLE LION DOG), franc.: Petit chien lion

PŮVOD:
Francie. V amienské katedrále, jejíž stavba spadá do 13. století, můžeme vidět dva malé psy lvíčky vytesané do kamene, kteří dokonale reprezentují svoje plemeno. V 15. st. je jeho charakteristická silueta často přítomna na tapisériích. Byl něžně milován dámami na burgundském dvoře. Nicméně v dílech malířů figuruje hlavně v 17. st. V 18. století ho velice přesně popisuje Buffon ve své Historii přírody a zdůrazňuje přitom jeho vzácnost. V téže době o něm rovněž mluví švédský přírodovědec Linné."Lvíček" byl nazván "Bišon Lvíček". Francouzský klub byl založen 18.listopadu 1947.

POPIS:
Je to malý inteligentní pes, veselý, živý a velice bystrý,celkově působí statně, je dobře stavěný, tělo má krátké a harmonicky vyvážené,hlava je nesena vzpřímeně, svým štíhlým zjevem připomíná chrta. Jeho chůze je hrdá, rázná, umocněná vlající upravenou lví hřívou. Neostříhané části musí vypadat zcela přirozeně, v žádném případě nesmí být upravené. Pro výstavy musí povinně mít "lví" úpravu.

VÝŠKA:
26-32 cm v kohoutku, s tolerancí +/- 1 cm.

SRST:
Srst je hustá, dlouhá, vlnitá, hedvábná, bez podloží. Všechny barvy nebo jejich kombinace jsou povoleny.

VÁHA:
Přibližně 6 kg

CHARAKTER:
Velice vřelý ve vztahu ke svým pánům a poslušný, pozorný a vnímavý, je v pohodě za každých okolností, na požádání dokáže zůstat klidný a nevtíravý. Svým upřímným a něžným pohledem se snaží pochopit, co se od něho čeká.
Chůze je živá, energická, široká, končetiny jsou paralelní v akci, držení hlavy je hrdé.

PÉČE:
Neostříhané části musí vypadat zcela přirozeně, v žádném případě nesmí být upravené. Pro výstavy musí povinně mít "lví" úpravu.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Petit chien lion se průměrně dožívá 13 až 14 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společenský pes.

VYUŽITÍ DNES:
Společník.

Maďarský krátkosrstý ohař

20. května 2010 v 19:43 | aylinka
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je veselý, přátelský a dosti temperamentní pes, který je zárovn snadno vycvičitelný. Jeho výjimečná vůle a ochota držet se svým pánem kontakt během jejich společné práce, je jednou z jeho základních vlastností.


ANGLICKÝ NÁZEV:
maď.: Rövidszörü Magyar Vizsla, angl.: Hungarian Short-haired Pointing Dog - Vizsla; čes.: Maďarský ohař krátkosrstý

PŮVOD:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je plemenem vyšlechtěným v Maďarsku. Pochází od východních honičů, přivezených do Karpatské kotliny kočujícími Maďary v 9. století, a zkřížených s místními loveckými psy. Napsané popisky, obsahující jejich grafické ilustrace, které byly nalezeny se datují již do 14. století.
Podle jiných zdrojů jim podobní psi existovali ve střední Evropě již ve středověku a byli používáni především pro lov se sokolem. Maďarská aristokracie si tohoto plemene vysoce cenila a pečlivě dbala na zachování jeho čistoty. Ve 30. letech 20. století byla zkřížením s německým drátosrstým ohařem získán Maďarský krátkosrstý ohař. Specifický moderní chov začal v roce 1920, a díky němu byl v roce 1936 Maďarský krátkosrstý ohař uznán FCI jako samostatné plemeno. Maďarský krátkosrstý ohař je dnes rozšířen ve východní i západní Evropě a v USA.

POPIS:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je středně velký a elegantní pes noblesního vzhledu, s krátkou červeno hnědo zlatou srstí. Je dosti lehký, suchý a hubený, jeho kostra ztělesnuje harmonii síly a krásy.
Je to všestranný lovecký pes ušlechtilého vzhledu, který musí být schopen pracovat na poli, v lese i ve vodě. Charakteristickým je pro něho vynikající jemný čich, dobře slídí, staví a aportuje a výborně pracuje ve vodě. Zvládne jak těžko schodný terén, tak extrémní povětrnostní podmínky.
Délka těla mírně převyškuje jeho výšku v kohoutku. Hloubka hrudi je o trochu menší, než polovina jeho výšky v kohoutku. Čenich je o trochu kratší, než polovina délky jeho hlavy.

Hlavu má suchou, vznešenou a dobře proporcionální. Lebka je mírně široká i klenutá, s mírně vysloveným stopem. Nos má široký, dobře vyvinutý, s tak širokým chřípím, jak je to jen možné, zbarvení nosu je v harmonii tmavých odstítnů zbarvení srsti. Čenich je svlanatý, není špičatý, má silné čelisti, nosní most je rovný. Oči má středně velké a mírně oválné, s inteligentním a živým výrazem. Uši jsou středně vysoko posazené, poněkud obácené dozadu, jsou jemné, svěšené blízko u lící, na koncích zakulacené, tvarované do písmene "V", jejich délka tvoří asi 3/4 délky jeho hlavy. Krk má středně dlouhý, v harmonii s celkovým zjevem psa, je svalnatý a mírně klenutý. Kohoutek má dobře vyslovený a svalnatý. Záda má pevná, silná a dobře svalnatá. Bedra jsou krátká, široká, těsná, svalnatá a rovná nebo mírně klenutá. Hruď má širokou, hlubokou a dobře vyvinutou a svalnatou. Ocas má posazené poněkud nízko, u základu je silný, směrem ke konci se zužuje. Předn končetiny má při pohledu zpředu rovné a paralelní, při pohledu ze strany jsou vertikální, silně svalnaté a dobrých kostí. Ramena má dlouhá, skloněná a plochá, se silným a suchým svalstvem. Zadní končetiny má rovné a paralelní. Tlapky má oválné a dostatečně klenuté, se silnými polštářky a silnými hnědými drápky. Kůže na těle je dobře přiléhající a těsná. Chůze i pohyb jsou lehké a vkusné.

VÝŠKA:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) má v kohoutku 53 až 64 cm.

VÁHA:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) váží v rozmezí 22 až 30 kg.

SRST:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) má srst krátkou, hustou a hrubou, na dotek by měla být tvrdá. Na hlavě a uších je tenčí, hebší a kratší. Srst pod ocasem by měla být mírně, avšak znatelně delší. Zbarvení je v různých odstínech červeno hnědo zlaté a tmavě pšísečně zlaté. Uši mohou být o něco tmavší. Červené, nahnědlé nebo světlejší zbarvení je nežádoucí. Malé bílé záplaty na hrudi a krku, které nemají více, než 5 cm v průměru, stejně jako bílá značení na prstech, nejsou považovány za chybu. Zbarvení rtů a očních víček odpovídá barvě nosu.

CHARAKTER:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je veselý, přátelský a dosti temperamentní pes, který je zárovn snadno vycvičitelný. Jeho výjimečná vůle a ochota držet se svým pánem kontakt během jejich společné práce, je jednou z jeho základních vlastností. Je přítulný, veselý a odolný, není ani plachý, ani agresivní, má velmi vyrovnanou povahu.

PÉČE:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) potřebuje zajistit dlouhé a pravidelné procházky. Nezbytností je velká fyzická zátěž. Jeho srst vyžaduje jen nenáročnou péči, udržujte ji však čistou.





Maltézský psík

20. května 2010 v 19:34 | aylinka
Maltézáček je živý, veselý, laskavý, velmi poddajný a velmi přizpůsobivý pejsek. Je také velice společenský a inteligentní, tvárný a učenlivý, zároveň však poněkud přecitlivělý. Maltézáček nadevše miluje svého pána, ke kterému silně, oddaně a citlivě lne.


ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Maltese; franc.: Bichon Maltase; česky: Maltézský psík, Maltézský pinč, Maltézáček
PŮVOD:
Tvrdit s plným přesvědčením, že Maltézáček pochází z Malty, se v současné době již nesetkává s pochopením. Maltézáčci sice byli po dlouhé věky na Maltě známí, v té době však současně sklízeli velkou popularitu také na Filipínách a v Číně. Předpokládá se, že je do těchto zemí zavezli féničtí kupci právě z Malty. Jméno tohoto roztomilého psíka tedy neznamená, že jeho dávný původ byl soustředěn na ostrově Malta. Přídavné jméno "maltézský" totiž pochází ze semitského slova "mŕlat", což v překladu znamená "útočiště" nebo "přístav". Z kořenu tohoto semitského slova dodnes vychází jména mnoha pobřežních míst, jako např. Jaderský ostrov Meleda, sicilské město Melita, a také ostrov Malta. Předci tohoto malého psíka žili v přístavech a pobřežních městech v centrálním Středozemí, kde razantně lovili myši a krysy, které hojně nacházeli v přístavních skladech a na palubách lodí. Na seznamu psů, kteří existovali již v době Aristotela, je zmíněno plemeno malého psíka, kterému připsali latinské jméno "canes melitentes". Maltézáček byl známý také ve starověkém Římě u římských patricijů, jako oblíbený společník vdaných paní, a byl chválený také Strabonem, latinským básníkem 1. století našeho letopočtu. Zobrazení Maltézáčka mnohými renesančními malíři, jako např. Rubens a Goja, ho zpodobňují jako malého psíka, důstojně stojícího uprostřed dobových salonů po boku krásných dam.
Na konci 19. století toto roztomilé plemeno velmi prořídlo a Maltézáček byl velice vzácný. Avšak díky specialistům, kteří se zaměřili na jeho záchranu a šíření, se zániku tohoto plemene zabránilo.

POPIS:
Maltézáček (Maltézský psík) je pokrytý velice dlouhou, bílou srstí a je charakteristický svým krásným, hrdým a noblesním držením hlavy. Je přízemní, podlouhlé, avšak přiměřené postavy, obdélníkového rámce, s rovným hřbetem, prostorným, k loktům dosahujícím hrudníkem a dobře vyvinutým hrudním košem. Hlavu má širokou, přiměřeně dlouhou, bohatě osrstěnou, s čenichem tvořícím třetinu celkové délky hlavy a výrazným stopem. Lebka je na horní části plochá a mírně delší než čenich. Přechod od čela k čumáku jako by ho dělil na dvě různé části. Nosní hřbet má rovný, při pohledu z boku vertikální, s bohatým vousem. Čenich je plný, s otevřeným chřípím, kulatý a naprosto černý. Délka čenichu je v poměru 4:11 k délce hlavy. Oči má otevřené, tmavé a zakulacené, s těsně přiléhajícími víčky, a s živým a pozorným výrazem. Jsou větší, než by se očekávalo, a neměly by být zasazeny příliš hluboko. Uši mají trojúhelníkový tvar, jsou vysoko posazené, ploše přiléhají k hlavě, a jsou porostlé dlouhou srstí. Krk je nesený vzhůru a dlouhý jako polovina jeho výšky v kohoutku. Končetiny má rovné, spíše kratší. Ocas je vysoko posazený, u kořene silný, ke konci se zjemňuje. Délka těla o 38 % převyšuje jeho výšku v kohoutku. Délka hlavy je v poměru 6:11 k jeho výšce v kohoutku. Jeho chůze a pohyb jsou lehké, volné, s krátkými a velmi rychlými kroky v klusu.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 21 až 25 cm.
Fena má v kohoutku 20 až 23 cm.

VÁHA:
Maltézáček váží v rozmezí 3 až 4 kg.

SRST:
Maltézáček má hustou, jasnou a lesklou srst, těžce padající k zemi, hedvábné struktury. Srst je na všech oblastech těla velmi dlouhá, její délka přesahuje výšku Maltézáčka. Je rovná, bez stopy vln či kadeří, dobře přiléhající a bez podsrstí. Přiznané zbarvení je čistě bílé, světlý slonovinový nádech je povolen. Stopy světlých oranžových odstínů jsou tolerované, ne však žádoucí. Čenich nosu a podušky na tlapkách musí být jednoznačně černé. Ocas je nasazený v linii zádě, zatočený přes hřbet, porostlý dlouhou heboučkou srstí.

CHARAKTER:
Maltézáček je nesmírně oddaný a mazlivý pes. Je spíše klidnější povahy, s vnímavým, citlivým a laskavým charakterem. Miluje hrát si s dětmi. Je to vynikající společník a nenahraditelný přítel. Maltézáček je živý, veselý, laskavý, velmi poddajný a velmi přizpůsobivý pejsek. Je velice inteligentní, tvárný a učenlivý, zároveň však poněkud přecitlivělý a nesmí se vychovávat tvrdým způsobem, neboť tvrdá slova a hrubé povely jej velice zraňují! Vychovávejte ho proto vesele a po zásluze ho vždy pochvalte a odměňte. Je také velmi vnímavý na rodinné vztahy a náladu ve svém okolí. Maltézáček nadevše miluje svého pána, ke všem členům rodiny silně, citlivě a empaticky lne a je nerad ponechán o samotě.

PÉČE:
Maltézáček má srst, která je velmi náročná na péči, avšak nelíná. Je nezbytné ji denně opatrně pročesávat a kartáčovat, na hřebenu se nám odumřelé chlupy zachytí, a také pravidelně mýt. V místech očních koutků často vyrůstají chloupky, které oko dráždí a vytvářejí nehezké stopy po slzách, proto je lepší tyto chloupky pravidelně odstraňovat. Maltézáček se hodí výhradně pro držení v bytě.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Maltézáček se v průměru dožívá 14 až 15 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společenský pes.

VYUŽITÍ DNES:
Společník.



Manchaster Teriér

20. května 2010 v 19:28 | aylinka
Manchester teriér se vyznačuje horkokrevností. Miluje život a má dobrácký charakter. Je to statečný obránce své rodiny.


ANGLICKÝ NÁZEV:
Manchester Terrier, Blafl and Tan Terrier

PŮVOD:
Původem z Anglie. O jeho vznik se zasloužil chovatele psů Johnu Halmovi z Manchesteru (odtud název), který křížil teriéry s vipity na začátku 19.století. Toto plemeno bylo pro své unikátní úspěchy v hubení krys a hlodavců velice oblíbené - zvláště mezi prostým lidem. Manchesterský teriér se proslavil uměním zlikvidovat během několika minut celá hejna krys.

POPIS:
Jde o plemeno loveckých psů. Jako druhé jméno se užívá černě-nádechový teriér.
Je to menší, hladkosrstý pes, elegantní, přitom však silný. V USA se Manchesterským teriérům uši kupírují, aby tak přidali na rovném, pevném a zahroceném tvaru; ve Velké Británii nechávají uši volně přiléhající k hlavě a visící na stranách, stejně jako u mnoha plemen jiných teriérů.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 40 až 41 cm.
Feny mají v kohoutku do 38 cm.

VÁHA:
Kolem 5,5 až 7,5 kg.

SRST:
Srst je krátká, hladká, lesklá a pevná, plošně přiléhající. Zbarvení: syté, jasně oddělené, černo-tříslové (black and tan), černé s nádechem, na černém podkladě široký nádech barvy červeného dřeva, který nesmí být bledý nebo rozpitý, na dolní hranici s černým zbarvením. Vyžaduje minimální péči o srst.

CHARAKTER:
Ostražitý, veselý, dobrácký, smělý, bystrý a při veškeré eleganci silný pes. Vyznačuje se horkokrevností. Miluje život a má dobrácký charakter. Je to statečný obránce své rodiny. Způsobné mravy a přiměřená velikost z něho dělají ideálního společníka a miláčka celé rodiny.
PÉČE:
Vyžaduje minimální péči o srst.