♥ Every women needs a man, that will ruin their lipstick, and not their mascara.

Září 2007

Vraždil Yetti jako černá ruka?

29. září 2007 v 18:41 | Vraždil Yetti jako černá ruka?
Čas od času se v tisku objeví zajímavá zpráva o tom, že se kdesi vyskytl tvor napůl podobný člověku a napůl podobný jeho opičím předkům. Hovoří se o sněžném muži, yettim, mongolském almasovi, či velké noze (big foot). Svědkové nejrůznějšího stupně důvěryhodnosti se s ním setkali v nejrůzněších končinách světa. Snad jen ve střední Evropě se sněžný člověk vyhýbá. I když...
,,Zcela nečekaně se vynořuje z temného příšeří džungle anebo se spouští z osiřelých skalních masivů, aby uchvátil potravu a vzápětí opět tajemně zmizel. Jeho přes dva metry vysoké silné tělo je pokryté dlouhými hnědými nebo černými chlupy. Nad širokými rameny přikrčuje malou vejčitou hlavu s nízkým, šikmým čelem. Zachmuřené vévodí rozměrné, vpřed vysunuté čelisti se silnými zuby. Nos má široký, zploštělý. Chodí nahrbeným, houpavým krokem, ale běhat dovede velmi rychle. Většinou je plachý. Cítí-li nebezpečí, varuje okolí děsivým řevem. I když podle místa výskytu bývá nazýván rozličnými jmény, všeobecně je znám pod jménem yetti. Jeho domovem nejsou jen Himaláje a nevlídné končiny dalekého severu, jak se všeobecně soudí. Stejně často je výskyt záhadného divokého muže hlášen i z jiných, především tropických koutů světa."
Těmito slovy uvádí Arnošt Vašíček stať věnovanou divým mužům v knize Planeta záhad -- tajemná minulost. Arnošt Vašíček nacestoval tisíce kilometrů, aby se pokusil objasnit záhady našeho světa. Není však jediným Čechem, kterého vzrušuje záhada toho stvoření. Za všechny zmiňme třeba Ivana Mackerleho či Jaroslava Mareše.
Všichni odborníci se shodují v jednom -- svědci viděli mohutné chlupaté stvoření, stvoření, které se vyskytuje i v mnoha historických zprávách a legendách. Na to co však viděli se názory různí. Přežívající vývojová větev lidského rodu, neandrtálci, reliktní prehistorická opice (např. Giganthopiték), zdegenerovaní potomci dávno ztracené civilizace, mimozemšťané, návštěvníci z paralelního světa, vědě dosud neznámý lidoop? Tyto otázky budou rázem zodpovězeny, až se podaří chytit (nebo zastřelit, jak psal J. Mareš ve FF) jediný exemplář tohoto tvora.
Právě Jaroslav Mareš je autorem monografie Yetti. V této knize uvádí velmi napínavý příběh o skupině dřevorubců, kteří se v severní Americe setkali s několika horskými ďábly. Právě tahle příhoda mě přivedla blíže k yettimu. Podařilo se mi totiž objevit historku velice podobnou té z Marešovi knihy. Jen s tím rozdílem, tahle se neodehrála v severní Americe ani v jiném exotickém místě ale na české Šumavě. Raději však pěkně popořádku.
Horští ďáblové
Ve zmíněné knize Jaroslava Mareše je uveden příběh, který se odehrál v červenci 1924 v oblasti sopky Svatá Helena v americkém státě Washington. Hlavními aktéry příběhu byli zlatokopové Marion Smith, jeho syn Roy Smith, jeho zeď Fred Beck, Gabe Lefever a John Paterson. Všichni zmínění znali místní historky o horských ďáblech, stvořeních podobných opicím, která se měla v okolí Svaté Heleny potulovat. Tyhle příběhy však pokládaly za historky hodící se tak k táborovým ohňům, jejich hlavním zájmem bylo přeci zlato. Už v roce 1922 objevili na břehu říčky Muddy na obrovské stopy připomínající lidské. Pokládali je za stopy nějakých obrovských indiánů. Svoje přesvědčení museli poopravit, když jim jeden ohromný, chlupatý a indiánům nepodobný tvor ukradl ulovené ryby. K takovým příhodám zde muselo docházet asi velmi často protože místo, kde se příhoda odehrála, se jmunuje Ape Canyon (Kaňon lidoopů).
O dva roky později se zlatokopové setkali s horskými ďábly tváří v tvář. U malého pramene, který vyvěral poblíž jejich srubu spatřili obrovského tvora vysokého asi 2,4 metru. Marion Smith si myslel, že je tvor chce napadnout a tak po něm několikrát vypálil z pušky. Přestože se zdálo, že byl tvor zasažen, utekl.
Vyděšení zlatokopové se do srubu vrátili bez vody. Příhoda však měla ještě noční dohru:
,,Sotva se setmělo, dočkali se nečekané návštěvy. Několik ,horských ďáblů" oblehlo jejich srub a dobývalo se dovnitř. Napřed slyšeli zlatokopové silné rány a podivné hvízdání. Pak zaútočili nájezdníci velkými kameny. Házeli je obrovskou silou na stěny i střechu. Srub naštěstí pevně stavěn, ze silných borovicových kmenů, a střecha byla zesílena tak, aby unesla i velký náklad sněhu. Jeden z útočníků však vyrazil těsnění z menších kamínků mezi kládami a zasáhl jím nepřipraveného Smithe do prsou. Do srubu se vsunula obrovitá chlupatá ruka, zašmátrala kolem a uchopila velkou sekeru, kterou chtěla za topůrko vytáhnout ven. Když se již začala sekera ztrácet štěrbinou mezi kládami, pootočil Smith v poslední chvíli její ostří do pravého úhlu, takže se sekera nedala mezerou protáhnout. Pak uchopil pušku a vypálil podél topůrka. Teprve pak ji lidoop pustil. Dodnes nikdo neví, zda ji uchopil záměrně, protože znal způsob jejího použití, nebo šlo o náhodu.
Kolem srubu se rozpoutalo pravé peklo. Déšť kamenů sílil a mnoho z nich prolétlo dovnitř těsněním mezi kládami, které byly poměrně daleko od sebe. Jeden z velkých kamenů vržených dírou ve střeše zasáhl Becka do hlavy tak prudce, že zůstal dvě hodiny v bezvědomí. Z klád létali třísky, děr v těsnění i ve střeše přibývalo a zdálo se, že každou chvíli se lidoopům podaří vniknout dovnitř. Nejnebezpečnější bylo bombardování kameny dírami ve střeše. před nimiž museli vyděšení zlatokopové neustále uskakovat."
I když útoky horských ďáblů trvaly celou noc, srub nakonec odolal a naši zlatokopové hrůznou noc přežili. Ráno, když ďáblové odešli, nalezli před srubem změť stop podobných lidským velkých 43 až 48 centimetrů.

Horský ďábel na Šumavě?

Protentokrát dopadlo setkání s horskými ďábly šťastně. Obrovité tvory zjevně vyprovokoval výstřel, snad i zranění jejich druha. Je ale možné, aby se podobný příběh odehrál i v Čechách?
Historka, kterou chci uvést, se stala v přibližně stejném časovém období jako ta od Svaté Heleny, někdy po první světové válce. Jejími hrdiny nejsou zlatokopové, ale dřevorubci, kteří poráželi stromy v oblasti Vysoké Mytě na Šumavě.
Aby toho co nejvíce stihli, tak se nevraceli na noc domů, ale přespávali v lesní boudě, kterou si postavili. Jednoho dne, když skončili práci, povečeřeli a ulehli ke spánku. Probudil je hluk, jak kdosi běhal kolem boudy a volal: ,,Jen kdyby nebyli tři, jen kdyby nebyli tři." Vyděšení dřevorubci náhle ve dveřích boudy uviděli ruce, celé černé (porostlé černými chlupy?). Ruce tápaly a hledaly. Jeden z dřevorubců popadl sekeru a do ruky udeřil. Z venčí se ozval křik, ruce se natahovaly dál a dál, byly delší a delší, sunuly se do boudy. Tři muži se krčili v koutě a obávali se nejhoršího. Najednou ruce zčistajasna zmizely. Tu noc už neusnuli, zapálili svíčku a ven se odvážili vyjít až ráno. Kolem boudy byla udupaná tráva.
Jelikož jim docházely zásoby, rozhodli že se vydají pro další potraviny. V boudě zůstal jen ten, který do černé ruky ťal sekyrou. Když druhý den přišli jeho druhové i s novými zásobami zpátky do boudy. Našli nešťastníka mrtvého. Obličej měl modrý a na krku byly patrné černé prsty, černé ruce.
Víc údajů nemáme. V každém případě je to historka velmi podobná té ze severní Ameriky. Oprostíme-li se od prvků, které mohla postupem času dodat lidová tvořivost (mluvení ,,přízraku", prodlužující se černé ruce), máme možná co dělat s tvorem podobným severoamerickému lidoopovi. Nemůžeme se divit, že dřevorubcům, kteří v životě jistě neviděli ani gorilu,že jim připadali černé ruce jako ruce přízraku. Proti zjevení mluví i zdupaná tráva kolem boudy. Škoda, že si někdo nepovšiml, zda se v okolí nevyskytují podivné stopy. Zajímavá je i relativní časová shoda, v níž se oba příběhy odehrály.
Proti výskytu neznámého lidoopa však mluví to, že se podobných svědectví ze Šumavy nevyskytuje víc.
Řešením by mohla být poslední dobou celkem oblíbená hypotéza, která hovoří o podivných tvorech pohybujících se mezi na hranici naší a cizích realit, kteří čas od času vstupují do našeho prostoru. To by možná výskyt ,,vraždícího lidoopa" na Šumavě vysvětlovalo.

Kruhy v obilí

29. září 2007 v 18:10 | Kruhy v obilí
Ročně se v České republice vyskytne kolem 15 kruhů v obilí.
Historie vzniku kruhů v obilí se udává od prvního polehlého kruhu v trávě, který vznikl v Austrálii u řeky Tulla, na severu státu Queensland v lednu 1966 (tedy v Austrálii v plném létě). I když k dalším, již starším zprávám, chybí důkazy, k tomuto případu existuje fotografie. Je otázkou, zda tento kruh je stejného druhu, jako pozdější, které začaly vznikat od poloviny sedmdesátých let 20. století v jižní Anglii.
Počty vzniklých obrazců se postupně zvyšovaly - zatímco v 70. letech šlo o jednotlivé nálezy, v roce 1987 to bylo již 47 obrazců, o rok později 98 piktogramů, a v roce 1989 to bylo již přes 400 piktogramů. Tento moment byl stěžejním pro vznik "cereologie" - nauky o kruzích v obilí.
Žádná z hypotéz není oficiálně potvrzena. A to i přesto, že za rozřešení záhady byl přislíben velký honorář. Je také pravda, že problém otřásl důvěrou v soudobou vědu. Řada lidí si právem řekla: "je to možné, že vědci nejsou schopni objasnit tento fenomén?"
A tak je reakce části vědecké veřejnosti zaměřená na bagatelizaci a zesměšnění ve snaze vyhnout se problému. Není to nic nového, stává se to vždy, když věda není schopna řešit nastolené otázky.
Je ovšem známo, že anglická královna slíbila ocenit toho, kdo vyřeší tajemství kruhů na polích. Z toho vyplývá, že fenomén skutečně existuje. A královská odměna stále čeká.

Kruhy v obilí

Obrazek
datum zjištění: 15.8.2006 poloha: Etchilhampton, Devizes, Wiltshire
Obrazek
datum zjištění: 22.7.2006 poloha: Windmill, Hill, Wiltshir
Vrchní obrázek....datum zjištění: 20.7.2006 poloha: Straight, Soley, Hungerford, Berkshire
Vrchní obrázek....datum zjištění: 15.7.2006 poloha: Aldbourne, Swindon, Wiltshire
Vrchní obrázek....datum zjištění: 8.7.2006 poloha: Uffington, Oxfordshire
Odedávna se objevují na polích, obvykle obilných, podivné obrazce. Nejpodivnější je pravidelnost těchto útvarů, jejichž základním tavrem je kruh a přímka. Nejstarší známé vyobrazení pochází zřejmě z Anglie roku 1678 pod názvem The Mowing Devil. V dnešní době nastala doba kruhů a složitost kruhů stále stoupá. Nejsou to již jen soustavy kruhů a přímek, ale složité struktury nazyvané piktrogramy. Objevují se nejen v obilí, ale i ve všech prostorech, na sněhu a ledu, na zemi i na asfaltových plochách.
Fotografií kruhů a piktogramů již známe stovky, ale dosud neznáme spolehlivě jejich smysl. Cerealogové, jak se nadšenci pro výzkum kruhů nazývají, zatím pořizují přesnou dokumentaci a vymýšlejí stále další teorie.
Obrazek
Znakem kruhů je obvykle:
-složení z přesných geometrických tvarů (kruh, spirála, trojúhelník, čtverec, pětiúhelník, šestiúhelník a víceúhelníky, prstence, vlnovky atd.)
-ostrá hranice mezi stojícím a polehlým obilím
-stébla bývají ohnuta v různých směrech v jednotlivých dilčích tvarech u složitého piktogramu
-klasy mohou být propleteny jako u vánočky
-obrazce vznikají většinou v noci, beze svědků
-vyskytují se v blízkosti starých kultovních míst
-lidé mají v obrazcích různé pocity, jiní v jeho okolí
-virgule proutkařů různě reaguje
-na stoncích obilí jsou pozorovány charakteristické znaky
-půda v obrazcích bývá vysušena
-obrazce se objevují často na stejných místech
Obrazek
K jedním k nejzahádnějším a nejprobadanějším obrazcům je piktogram u Grasdorfu u Hildescheimu (SRN). Jeho výjmečnost je dána zejména nálezem tři desek ve středu kruhu, které byly součástí složitého obrazce. Rovněž materiál kruhových desek - zlato, stříbro a bronz může mít svůj význam. Nejpozoruhodnější je ovšem fakt , že na nalezených deskách se nacházel věrný obraz piktogramů jako reliéf. Názory na význam znaků, ze kterých se piktogram skládá, jsou ruzné. V tomto případě se totiž nejedná o klasický symetrický obrazec, složený z kruhových a přímkových prvků, ale ze symbolů podobných starým alchymistyckým znakům.
Na dotaz jedné kontaktérky, kdo je tvůrcem piktogramů v obilí, ji mimozemská inteligence přímo sdělila, že to jsou oni, kdo tvoří tyto obrazce, aby nám dokázali svoji existenci, ale lidstvo je tak zaslepené, že tento fakt nedokáže akceptovat a hledáme různé jiné vysvtělení.
ObrazekV mnoha případech se jedná o staré náboženské, astronomické, astrologické, etnografické, šamanské či alchymistické symboly, jejichž základem jsou kruhy a spirály, přímky a jejich spojení, zaznamenáné již na megalitických pamatkách. Ostatně piktogramy v obilí (agrosymboly) se obvykle vyskytují právě na starých lokalitách, místech posvatných obřadů starých civilizací, jako je Stonehenge, Avebury. Složité symboly se podobají posvátným mandalám, které představují brány do vyšších světů, symboly zasvěcení a spojení s vyššími světy, které známe z buddhistických chrámů. Je zbytečné zkoumat smysl piktogramů, neboť již pouhý pohled na tento symbol v nás probouzí informace, které jsou zaznamenány v podvědomí našimi stvořiteli a jedná se vlastně o posthypnotickou sugesci zakódovanou do našich genů. Piktogram je spouštějícím mechanismem našeho kosmického uvědomění.
Kruhy v obilí mají ale jednu, pro badatele neocenitelnou vlastnost - nikam okamžitě nezmizím, dají se změřit, vyfotografovat a mohou se na nich zkoumat vzorky. Jejich existence je tedy nezvratná. Obilí je položeno tak, že tvoří ohraničený obrazec s jasně vymezenými okraji. Stébla obilí jsou ohnuta jedním směrem, nikoli zlomená nebo vyvracená. Uvnitř stébel dochází ke změnám, které nelze napodobit mechanicky. Podle současných výzkumů lze takto poškodit obilí pouze zvýšeným působením elektromagnetického pole. Často zde nefungují expozimetry, z magnetofonových nahrávek pořízených uvnitř obrazců vycházejí neidentifikovatelné zvuky. Někdy se zde vyskytují i zvláštní světelné efekty.

Trojúhélníkové UFO obletěli planetu

29. září 2007 v 18:04 | Trojúhélníkové UFO obletěli planetu
Na konci srpna 2004 byla uveřejněna zpráva o pozorováních záhadných trojúhelníků, které se objevily v krátké době hned na dvou protilehlých místech zeměkoule, v České republice (Moravský Krumlov) i v Austrálii (Melbourne), kde byly pozorovány hned dva shodné objekty současně a dokonce nafilmovány. Média prosily, aby se ozvali lidé, co zpozorovali totéž. Ohlásil se svědek z Břeclavska, který světla pozoroval dokonce dvakrát - 19. 8. ve 22:55 a 23. 8. ve 21:47, ve stejný den jako v Australském Melbourne. Sám médiím dodal hvězdnou mapku přeletu. Uplynulo pár let a podobných pozorování ve světě přibylo. Nyní se médiím ohlásil další svědek Jan z Valašského Meziříčí, který pozoroval dva další trojúhelníky roku 2005. I on objekty na první pohled poznal jako shodné. Jeden se objevil ve velké blízkosti svědka, který pořídil dokonce fotografii obou UFO (přiložena s jeho svolením pod zprávou). Tady je jeho pozorování:

"Váš článek o létajících trojúhelníkových objektech mi vyrazil dech. Dne 8.10.05 jsme pozorovali podobný úkaz. Večer jsme seděli na zahradě u stolu a povídali si. Pak mi sestřenice hodila zapalovač a jak jsem ho chytal, zvedl jsem hlavu nahoru a uviděl na nebi trojici velkých nazelenalých teček v trojúhelníkovém seskupení a trojici menších, které byly výše. Prostě tam "stály". Okamžitě jsem vzal mobil a snažil se udělat fotku. Jak jsem fotil, tak se dívali i ostatní a nechápali. Než jsem stihl zapnout kameru, prostě "to" odplulo nebo jak to mám nazvat, pryč. Obloha byla mírně zatažená, takže hvězdy jsme vyloučili. Byl jsem s tím i na hvězdárně, ale neřekli mi nic bližšího. Tohle byl opravdu zážitek za všechny peníze. Nechtěl jsem to nikde zveřejňovat, ani na internetu. Znám názor většiny lidí a opravdu nepotřebuji, aby si o mě mysleli, že jsem blázen nebo fanatik. Rodina je stejného názoru. Jen jsem myslel, že by se Vám tato fotka mohla hodit. Pokud mi napíšete svůj názor na výše popsané, budu rád."

O těchto a podobných objektech se dozvídáme ze všech koutů světa. Je smutnou skutečností, že pracovníci hvězdáren a jiných pozorovacích pracovišť mlčí o vlastních pozorováních, kterých mají podle informací více než kdo jiný. Nejenže mlčí a nepodají svědkům žádnou použitelnou informaci, ale existenci těchto objektů dokonce popírají. Neslouží to nikomu, kromě těch, kteří mají zájem na tajemství a kontrole moci. Připomínám, že seriál TROJÚHELNÍKOVÉ UFO OBLETĚLY PLANETU se stává ze spontánních příspěvků lidí a nesleduje jakékoli trojúhelníkové UFO, ale konkrétní typ s tvarem rovnostranného trojúhelníku, nazelenalými světly a dalšími shodnými charakteristikami.
Objekty pozorované svědkem 8.10.05. Svědkova autorská fotografie, exkluzivně pro Zahady.cz

Zesnulý se přišel rozloučit

29. září 2007 v 17:52 | Zesnulý se přišel rozloučit
Stalo se to někdy před dvaceti lety, přesné datum si už nepamatuji, ale myslím, že to není podstatné. Bydlím v přízemí domu v okrajové části města při hlavní ulici, kde je po obou stranách řada rodinných domků a vilek. Naproti našemu domu stojí vila a vedle ní vlevo, směrem k severu, je další vila, kde bydlí pan T. s rodinou. V té době tam bydlel ještě otec p.T., "starý pan T.", jak jsme ho nazývali. Starý p. T. byl o mnoho let starší než já a byl v té době už v důchodu. Při svých procházkách se často zastavoval před naším domem, aby si pohovořil s mým nevlastním otcem, který byl také v důchodu. Starý p.T. byl příjemný hovorný pán a občas jsme spolu prohodili pár obecných vět, když jsme se náhodou potkali. Jinak jsme žádné bližší kontakty neudržovali.
V té době se náhle roznesla zpráva, že starý p.T. byl odvezen do nemocnice s diagnosou infarkt myokardu, a říkalo se, že jeho stav je vážný. Všichni jsme ho litovali, byl to sympatický pán.
Po několika dnech, nemýlím-li se bylo to v pátek, jsem se jako obvykle vrátil kolem 16 h ze zaměstnání. Má žena byla již doma a právě v kuchyni připravovala jídlo, zatímco já jsem hned po příchodu odešel do pokoje, jehož okno vede do ulice, abych se převlékl do domácího oděvu. Bylo poněkud pod mrakem, ale přesto bylo jasné denní světlo. Při náhodném pohledu oknem jsem na protějším chodníku spatřil starého p.T. Měl na sobě svůj obvyklý oděv a typickou koženou čepici, jenom nerozlučná cigareta mu chyběla. Pomalu jako při velké únavě se zastavil na okraji chodníku a otočil se směrem k našemu domu. A právě ta nápadná pomalost pohybů byla pro mne důkazem, že je opravdu nemocný a dosud není zcela zdráv. Stál tam bez hnutí a hleděl do okna v prvním patře našeho domu, jak často činil, když čekal až se v okně objeví můj nevlastní otec, aby s ním mohl prohodit pár slov anebo ho pozvat dolů "na kus řeči".
Poněkud mne překvapilo, že se tak rychle zotavil a dokonce jsem chvíli uvažoval, zda bych neměl otevřít okno, zavolat na něho a pozdravit ho. Téměř po celou dobu co jsem byl v pokoji, což mohlo trvat asi tak pět minut, jsem starého p.T. s krátkými přestávkami sledoval, aniž bych si všiml něčeho zvláštního. Stále tam stál jak to u něho bylo obvyklé při jeho denních procházkách. A snad kolem něho dokonce prošli dva nebo tři místní lidé - tedy úplně obvyklá scéna.
Potom jsem odešel za ženou do kuchyně, a řekl jsem něco asi ve smyslu: "Tak vidíš, říkalo se jak je to se starým p.T. vážné a zatím ho už pustili z nemocnice a dokonce už se prochází po ulici. Je to od něho přece jen dost nerozumné, že se tak namáhá, ale asi to nebylo tak vážné, lidé toho někdy moc napovídají. Ale přece jen ho asi lékaři dost vystrašili, protože jsem u něho neviděl jeho obvyklou cigaretu."
Má žena se zarazila, podívala se na mne zvláštním způsobem a po chvíli řekla nejistým tichým hlasem: "Ale to přece nemůže být pravda. Vždyť jsem slyšela, že starý p.T. dnes ráno v nemocnici zemřel". Oba jsme rychle běželi do pokoje, ale starý p.T. už na chodníku nebyl…
Když jsme potom ještě týž den večer našli v dopisní schránce úmrtní oznámení, sdělení mé ženy se ukázalo jako pravdivé.
Je málo pravděpodobné, že bych si byl starého pana T. s někým spletl. Dobře jsem ho znal stejně jako jeho typický oděv a stejně tak lidi z okolí, z nichž se mu nikdo nepodobal. Viděl jsem ho na vzdálenost asi 10 m až 12 m za dobrých světelných podmínek, žádná překážka mi nebránila ve výhledu a na dálku jsem viděl dobře aniž bych musel používat brýle.
O celé příhodě jsem s rodinou pana T. nikdy nemluvil, poněvadž by mi to připadalo nevhodné a nevím, jak by to přijala. A tak jsme zůstali se ženou u konstatování, že z neznámých důvodů jsem spatřil fantom starého p.T. několik hodin po jeho smrti, zatímco jeho fysické tělo v té době leželo v nemocnici na patologii.
Nikdy předtím ani potom se mi nic podobného nestalo, a nemám ani žádné médijní nebo podobné schopnosti. Přestože mne od mládí velice zajímají paranormální jevy a nejrůznější záhady vůbec, považuji se spíše za racionální typ (mým velkým hobby je také astronomie). Nevím, proč zrovna mně se zjevil fantom starého p.T., když jsem s ním za jeho života žádné bližší kontakty neudržoval, a nejsem si ani jist, zda vůbec věděl o mém hlubokém zájmu o transcendentno a záhady.

V domě řádil duch

29. září 2007 v 17:45 | V domě řádil duch
Jednoho květnového dne krátce před půlnocí zazvonil v mé pracovně telefon. Pan B. z Prachatic se omlouval, že volá tak pozdě, ale potřeboval by radu pro své přátele z Písku, které postihla velmi zvláštní, neuvěřitelná věc. Ztrpčuje jim to život a navíc projevy toho ,,čehosi" jsou stále agresivnější.

Jeho známí, mladí manželé, se nastěhovali do nového, právě dokončeného domku. Obývají první patro, v přízemí pronajali místnost jednomu příbuznému. Mladá paní byla již v té době těhotná. Vše bylo v pohodě až do chvíle, kdy se vydali na procházku do okolí Písku. Tam na kopci, na jakési křižovatce cest, je najednou, ačkoliv byl poměrně teplý den, ovanul mrazivý závan chladu a ucítili odporný, mrtvolný puch. Rychle to nepříjemné místo opustili, napadlo je, že tam tleje nějaká mršina.

Vrátili se domů, ale od té chvíle se začaly v bytě dít podivné věci. Měli pocit, že je tam kdosi - nebo cosi - s nimi přítomno, cítili neklid a úzkost. Ten pocit se stupňoval v noci. Pořád se probouzeli, nemohli spát. Mezitím se narodilo děcko. I novorozenec byl velmi neklidný, plakal a nebyl schopen v noci usnout.

Když mi pan B. vylíčil situaci až jsem, namítl jsem, že by mohlo jít o nějaké psychické trauma, o skryté napětí mezi členy té rodiny. ,,To ještě není všechno!" pokračoval pan B., ,,během čtrnácti dnů se začaly dít skutečně neuvěřitelné věci! Váza na skříni se jednou večer začala kolébat, naklánět a točit kolem osy. A obyvatelé domku se v noci začali dusit. Jakmile ulehli, netrvalo dlouho a ucítili nesmírný tlak na hrudi, jako když na nich něco sedí. A v té chvíli vždycky začalo naříkat i dítě. Napadlo je, že kdosi, snad nějaký duch, se k nim na té křižovatce za městem připojil, následoval je až domů a usadil se u nich. Je zvláštní, že stejné nepříjemné pocity začal mít i jejich podnájemník o patro níž, ačkoliv mu o tom nic neříkali. Všechno vyvrcholilo včera," pokračoval pan B. ,,Ulehli asi v 10 hodin večer, trochu zdřímli, ale před dvanáctou je probudil strašný řev, pronikavý jekot. Zprvu si mysleli, že snad zařval před domem nějaký opilec, ale venku nikdo nebyl. Pak si uvědomili, že ten hlas nezněl zvenku, ale jakoby zevnitř, z nitra jejich domu. Také spolubydlící se přišel celý vyděšený zeptat, co to bylo. Do rána už pořádně neusnuli a dítě také ne."
A tak mladí manželé naléhavě prosí o nějakou radu, protože se obávají další noci.

Napadlo mi, že vykřiknout mohl nevědomky jeden z nich ze sna - ale přesto zde bylo až příliš mnoho znepokojivých prvků. Situace by samozřejmě potřebovala důkladný rozbor. Ať už škodlivou energii, která opanovala jejich dům, nazveme bludným duchem nebo negativním informačním polem, v každém případě má silnou vazbu na psychiku přítomných lidí. Toto propojení je nutno přerušit: na jedné straně aktivací jejich podvědomé vůle, která vytvoří ochranné biopole, a na druhé straně rozpuštěním, uzemněním a odvedením škodlivé energie.

Jako první pomoc jsem poradil zapálení svíček, vztyčení hrotů (třeba nožů) a pokud by bylo k dispozici dřevěné uhlí, pak položení jeho kousků do všech rohů, na okna, na práh a pod lůžka (až nepříjemné jevy pominou, je nutno toto uhlí sesbírat a spálit mimo dům). Někdo tvrdí, že je dobré i rozmístění magnetů nebo spirál z měděného drátu. Následně by mohlo být užitečné, vyžádat si v kostele trochu svěcené vody a všechny prostory domku vykropit. Důležité je provádět tyto úkony s přesvědčením, že buduji hráz, přes kterou žádná cizí síla nepřestoupí. ,,Chci, abys byl jinde! Chci, abys opustil tento dům! Přikazuji ti: odejdi! Vrať se tam, odkud jsi přišel! Přeji ti klid a mír!" Vyvarujte se záporů, nepoužívejte slůvka ,,ne" (Nechci tě, nechoď sem, nebuď tady). Je to zajímavé, ale záporka ,,ne" vždy oslabuje účinnost ,,zaklínadla". Pokud si nejste dost jisti silou své vůle, je vhodnější opřít se o kohosi mocnějšího: anděla strážného, Boha, světce, nebo třeba ducha milované zemřelé babičky - a přikazovat jejich jménem. Na pojmenování pomocné síly skutečně nezáleží, důležité je pouze to, abyste v její mimořádné schopnosti upřímně věřili.

Pan B. mi poděkoval a prohlásil, že jim poradí, aby to zkusili.

Jak vše dopadlo? Zatím se zdá, že dobře. Opatření zabrala. Navíc následujícího dne získali ještě jednu dobrou radu od spisovatele Svobody. Doporučil jim vrátit se na onu osudnou křižovatku, položit tam obětní dar (třeba květinu), zapálit svíčku a popřát ,,duchovi" věčný klid.

Od té chvíle uplynulo více než týden a pan B. mě ujistil, že všichni, včetně dítěte, spí velmi dobře a nepociťují žádné problémy. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál.

Myslím, že tento případ by mohl být i návodem pro toho, koho by snad potkalo něco podobného.
Zdroj: www. zahady.cz

Strašidelný dům

29. září 2007 v 17:40 | Strašidelný dům
Paní Inka je sympatická blondýnka, maminka dvou malých dětí. Na první pohled byste do ní neřekli, že má na rozdíl od nás, obyčejných smrtelníků, poněkud zvláštní schopnosti. Objevila je u sebe už v mládí a časem zjistila, že dovede i velmi dobře číst budoucnost z karet. Začala se tím zabývat dokonce profesionálně. Paní Inka je také majitelkou domu.

Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby v tom domě nestrašilo. Vilku starou asi osmdesát let podědila po svém dědečkovi. Stojí v krásném prostředí Orlických hor. Jak to ale všechno s Herbertem, tak totiž onoho ducha pojmenovali, začalo?
Nejprve se v domku neznámo odkud ozývaly zvláštní zvuky.
Klepání nikdo nevěnoval pozornost. Později se zvuky proměnily v divné tenounké kňourání a pláč. Strašení se neomezovalo pouze na členy rodiny, známá, paní Melicharová, přišla jednoho dne i se svým malým tříletým synkem na návštěvu. Návštěva se protáhla hodně k půlnoci. Když už se chystali všichni ke spánku, ozval se z horních pokojů zvuk štípaného dříví. I když důkladně prohledali celý dům, na nikoho nebo na nic nepřišli.

Co viděl malý Martin
Z desítek a desítek zaznamenaných svědectví vyplývá, že ke vnímání tzv. paranormálních zážitků jsou citlivější zvířata a malé děti. To by naznačovala i příhoda, která se stala druhého dne po ,,strašidelném štípání dříví". Druhého dne po snídani našli malého Martínka, jak se upřeně dívá do rohu a vyděšeně vykřikuje: ,,Bubák". Je možné, že viděl víc než dospělí?
Další kamarádka paní Inky přišla na návštěvu pro jistotu
i se svým psíkem. Za nic na světě nemohly strachem rozklepaného psa dostat přes práh domu, museli jej nakonec proti jeho vůli vtáhnout do domu za obojek.
Když se psík dostal do pokoje v prvním patře, začal zničehonic lítat jako pominutý po místnosti, vyskakoval na nábytek, poté seběhl do přízemí, kde škrábal na domovní dveře a šíleně vyl. Poté z domu odešli, majitelka ho chtěla uklidnit salámem, ale pes ji pokousal, což nikdy předtím neudělal.

Putující bojler
Po nějaké době se duch přestal ohlašovat pouze zvukově a přidaly se telekinetické projevy. Běžným se stalo pohybování nejrůznějších předmětů bez zjevné příčiny. Letní hosté našli kupříkladu své nádobí místo na lince na zemi. Láhve poletující vzduchem nejsou nic neobvyklého. Vrcholem ovšem bylo, když jednoho dne našli bojler sundaný ze stěny a posazený do umyvadla. V žádném případě se nemohl ze stěny uvolnit sám, v takovém případě by musel roztříštit vanu i umyvadlo. Historka o strašidelném domě se stala populární i ve vesnici, kde dům stojí. Na vlastní oči se chtěl přesvědčit i předseda místního JZD, který se přišel s úsměvem na rtech na strašidlo podívat. Když začal na adresu strašidla vtipkovat, ozvala se příšerná rána, při které mu zmrzl úsměv na rtech. Jako by toho nebylo dost, začal proti milému předsedovi pochodovat na stole popelník. Dalším, kdo se vyděsil, byl instalatér, který nechal v domě i svou brašnu s nářadím a utekl do hostince. Odmítl se vrátit a za žádnou cenu nechtěl říct, co ho vyděsilo.
Když už se řádění ducha stalo nesnesitelným, začala hledat rodina paní Inky pomoc. Kněz z nedaleké farnosti odmítl dům vysvětit. Měl totiž špatné zkušenosti s obdobným případem a tehdy to nedopadlo příliš dobře. (Nic tomuto knězi nevyčítám, poněvadž v takovém případě je nutný zásah kněze speciálně vysvěceného a vyškoleného, tzv. exorcisty, a zásah neznalého člověka, byť kněze, většinou celou situaci jenom zhorší, chybou ovšem je, že dotyčný kněz obdobného odborníka paní Ince nedoporučil.) Když nepomohl kněz, obrátili se k psychotronikovi. Ten sice počal pomocí nože rituálně očišťovat prostor a v prvním patře identifikoval cosi, co nazval jako símě zla, žel bohu ani tento zásah nepřinesl ovoce. Nezavrhuji ani tuto pomoc, ovšem skutečných odborníků-psychotroniků je velmi málo, to že se dotyčný domnívá, že určité schopnosti má, neznamená, že tomu tak skutečně je. Poslední nadějí byli známí, kteří měli ve své pražské vile podobný problém. Ti poradili, že je nutné ducha pojmenovat a dát mu na stěnu obraz, aby tam mohl chodit spát. Duch dostal jméno Herbert a na stěnu pověsila paní Inka obraz. A duch se skutečně trochu uklidnil. Celá rodina s Herbertem žije již několik let a zdá se, že si začíná zvykat. Paní Inka si povšimla, že Herbert stupňuje svou aktivitu v okamžicích, když se v domě děje něco zlého (např. hádka), paní Inka se domnívá, že tímto způsobem Herbert protestuje. Já si myslím trochu něco jiného. Ve chvílích, kdy se ve zdech domu odehrává nějaký zápornými emocemi podbarvený děj, Herbert z této situace těží energii, která se materializuje telekinetickými projevy. Kdo ví. Je-li někde síla špatná, ze zkušenosti vím, že je v blízkosti i zástupce světlé strany. Jakýsi ochránce působí i v případě paní Inky.

Tajemný muž v černém
Krátce poté, co se paní Ince narodila dcerka, stala se jí podivná příhoda, která ovšem její dcerce zachránila život. Jednou v noci, když zmožená hlídáním malé usnula, probudil ji zvuk, který jí připomínal lusknutí prsty. Trhla sebou a rázem byla vzhůru. Před ní stál muž, oblečený do černého, byl poměrně štíhlý a vysoký. Černý muž kynul bradou k postýlce, kde spala malá Petruška. Paní Inka tam pohlédla a spatřila, jak se její dcerka dusí zvratky. Vyděšená vyskočila a na poslední chvíli ji zachránila. Až dodatečně, poté co se vzpamatovala z šoku, si uvědomila zvláštnost celé příhody.
Ať už příhodám paní Inky věříte nebo ne, neměli byste je brát na lehkou váhu, protože totéž může potkat i vás!

Yetti

29. září 2007 v 17:29 | Yetti
Yetti, Bigfoot, Alma - to jsou jména pro různé druhy sněžných či horských tvorů vyskytujících se v různých částech světa. Z Himalájí, Severní Ameriky i z Kavkazu a Sibiře jsou známy stovky zpráv o spatření tohoto podivného živočišného druhu, možná slepého článku vývojové větve, možná vzdáleného předka dnešního člověka. Mnoho kvalifikovaných vědců se zabývá shromažďováním a roztřiďováním těchto zpráv a důkazů. Skutečné důkazy o existenci sněžného muže lze rozdělit do tří hlavních kategorií: stopy, očití svědkové a hmatatelné důkazy, jako jsou například lebky a kůže.
Popisy očitých svědků v jednotlivých oblastech se od sebe vzájemně moc neliší. Výška sněžného muže se obvykle pohybuje kolem 2 - 2.4 metrů, někdy dosahuje i výšky tří metrů, ale prý se vyskytují i druhy menší, měřící pouze okolo 1.2 metru. Tělo je porostlé dlouhými chlupy, vzpřímené, ruce dosahující po kolena a krátké nohy. Porostlý bývá většinou i obličej. Tvor má takovou sílu, že dokáže zlomit vaz dospělému býkovi, je rychlejší než člověk nebo pes - v Rusku dokonce než kůň.
YETTI
Nejznámější ze všech horských sněžných mužů, nebo můžeme říci lidoopů, je právě tento. V padesátých a šedesátých letech byl považován za legendu, ale nyní, když stále přibývá důkazů o jeho existenci a mnoho hodnověrných svědků potvrdilo, že ho spatřilo, se nesmíme před tímto jevem uzavírat.
Yetti se vyskytuje v nepálské oblasti Himalájí. Nejrozšířenějším důkazem jeho existence jsou stopy. Přestože se o nich západní cestovatelé zmiňovali již od roku 1887, největší pozornost se začala soustřeďovat až na jejich fotografie. V roce 1937 pořídil F.S. Smyth vůbec první snímky otisků stop a snímky Erica Shiptona s přiloženým cepínem vedle nich daly podnět k serióznímu bádání.
V roce 1972 našli horolezci Mc Neely a Cronin z americké expedice dostatečně zřetelné otisky, že z nich bylo možno pořídit sádrové odlitky. Major Lester Davies který v roce 1955 podobné otisky nafilmoval, k filmu připojil i svůj komentář :"Byly hluboké asi l2 -l5 cm. Sám jsem s filmovou kamerou a batohem na zádech vážil zhruba 80 kg a moje stopy se nořily do sněhu asi 2,5 - 3,5cm. Pomyslel jsem si, že to musí být ale pěkně mohutný tvor!" Podle názorů skeptiků jde o poškozené stopy jiných, nám známých živočichů. Za původce stop je považován irbis horský, hulman nebo jeden druh tibetského medvěda, který je sám téměř legendou. Zoolog W. Tschernezky z londýnské Qeen Mary College provedl velice podrobnou analýzu vyfotografovaných stop a potvrdil, že se tyto stopy naprosto nepodobají stopám ani jednoho z výše uvedených zvířat. I zde se nám objevují očití svědkové. I když jde o občany velice věrohodné, kteří nemají žádný důvod lhát, chybí průkazné materiály v podobě fotografií či filmů. Ale i přesto lze podle šerpů rozpoznat tři druhy yettiho :
Jeden z nich se nazývá dzu teh a je mohutný, porostlý hustou srstí a požírá dobytek. Podle místních pramenů může jít o zvláštní druh tibetského medvěda.
Druhému typu yettiho říkají šerpové thelma, což znamená malý muž. Ten s křikem pobíhá a sbírá větve. Prý se zcela určitě jedná o gibbona, i když se tito tvorové severně od Brahmaputry nevyskytují.
Třetí typ - skutečný sněžný muž - je nazýván mih teh. Je to divoký, lidoopu podobný tvor porostlý černou nebo rudou srstí, lidožrout s klasickým postavením palce na chodidle proti ostatním prstům, pohybující se ve výškách kolem 6100m a možná i výše.
Fakta o existenci tohoto druhu dnes už nelze přehlížet, jako se to dělalo ještě před 30.lety, zvláště když nikdo nepřišel s přesvědčivou teorií jak vysvětlit Shiptonovy nebo Huntovy fotografie.

3D obrázky

29. září 2007 v 17:14 | 3D obrázky

Jak může vypadat PC myš?

29. září 2007 v 17:07 | Jak může vypadat PC myš?
Ideální PC myš pro chtivé muže..
Pro kosmonauty..
Pro doktory...
Pro děti...
Pro dřevorubce nebo myslivce...
Pro automechaniky...

Děsivá 11

28. září 2007 v 18:00 | Děsivá 11
1.New York City má 11 písmen.

2.Afghanistan má 11 písmen.

3.Ramsin Yuseb (terorista, který už roku 1993 hrozil zničením "dvojčat" WTC) má 11 písmen

4.George W Bush má rovněž 11 písmen.

5.Mohla by to být dobrá náhoda. Ale bude to ještě lepší:

6. New York je jedenáctý stát USA
7. první letadlo, které vlétlo do dvojčat, mělo číslo letu 11
8. v tomto letu bylo 92 pasažérů. 9+2=11
9. Let číslo 77, druhé letadlo, které vlétlo do dvojčat, měl 65 pasažérů 6+5=11
10. tragédie se stala 11 září. Neboli jak se nyní označuje 9/11 9+1+1=11
11. toto datum odpovídá telefonímu číslu amerických záchranných jednotek 911. opět 9+1+1=11 to nebude náhoda.?!

Čti dál a více přemýšlej:

12. v letadlech bylo dohromady 254 obětí. 2+5+4=11
13. 11. září je 254 den v kalendáři. opět 2+5+4=11
14. bombový atentát v Madridu se stal 3.11.2004. 3+1+1+2+4=11
15. tato tragédie se stala přesně 911 dní po atentátu na dvojčata WTC a zase 911, zase 9/11, zase 9+1+1=11

Teď to ale začne bejt pořádně strašidelný:
Otevři si Word a udělej následující:
- napiš velkými písmeny Q33 NY (což je číslo letadla, které jako první vlétlo do dvojčat)
- označ tyto písmena, změň velikost písma na 48 a typ písma na Wingdings(1)